Merinolandschaft 

Charakteristka: 

Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu křížením místních jemnovlnných ovcí s plemenem zaupel, do roku 1950 známé pod názvem ovce württemberská. Plemenem merinolandschaf bylo uznáno v polovině dvacátého století. V minulosti se podílelo na vzniku mnoha plemen. Plemeno je rané, ovce jsou velkého tělesného rámce s kombinovanou užitkovostí, chodivé, vlna bílá, sortiment AB-B (23 -27 mm). Rouno polouzavřené, hlava středně dlouhá a ne příliš široká. Uši dlouhé, široké a mírně svislé. Na čele má typickou vlněnou šešulku . Hrudník hluboký a přiměřeně široký. Hřbet dlouhý, středně široký, který přechází v mírně sraženou záď. Končetiny jsou ve srovnání s merinem delší, spěnkové klouby pevné, paznehty středně tvrdé. Vnější a vnitřní kýta průměrně osvalená. Obě pohlaví bezrohá. Zvláštností je asezónnost říje (téměř celoroční plodné období). Jehnice lze při dobrém odchovu zapouštět již v deseti měsících věku. Předností plemene je nízký výskyt tuku v jatečných trupech vykrmovaných jehňat, a proto se výkrm může provádět do vyšší porážkové živé hmotnosti 40-45 kg. Bahnice se vyznačují velmi dobrými mateřskými vlastnostmi a mléčnou užitkovostí. Živá hmotnost bahnic 65-75 kg, beranů 90-120 kg. Ovce jsou vhodné jak pro oplůtkový, tak pro jiné způsoby pastvy. Zlepšení celkové zmasilosti jatečných jehňat lze docílit křížením s masnými plemeny. Plemeno je vhodné k chovu v nížinných a podhorských oblastech. V ČR je chováno od druhé poloviny osmdesátých let dvacátého století.
 

Užitkovost:  

Plodnost na obahněnou ovci 160-180 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 30-35 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 280-300 g, roční stříž potní vlny bahnic 4,5 - 5,0 kg, beranů 5,0 - 7,0 kg, roční délka vlny 10-15 cm, výtěžnost vlny 50-55 %.

 

Zwartbles

Charakteristika:

Polojemnovlnné, polorané plemeno velkého tělesného rámce, kombinovaného užitkového typu s dobrou mléčností a masnou užitkovostí. Plemeno bylo vyšlechtěno v Nizozemsku v provincii Drenthe z místního plemene schoonebeeker za přispění plemene texel a ovce fríské. Základní zbarvení polouzavřeného rouna tmavě hnědé, vlna smíšená, sortiment BC-CD (27-35 µm), hlava a nohy černé bez obrůstu vlnou. Plemenným znakem je široká bílá lysina na hlavě a požaduje se i bílé zbarvení na spěnkách zadních končetin a konci ocasu. Hřbet rovný, široký, hruď dlouhá a hluboká. Končetiny delší s pravidelným postojem a pevnými spěnkovými klouby. Bahnice mají dobré mateřské vlastnosti a snadné porody. Obě pohlaví jsou bezrohá a klidného temperamentu. Jehnice jsou rané a lze je zapouštět v 9-10 měsících o hmotnosti 45 kg. S ohledem na nízký výskyt tuku v jatečném těle je možno jehňata vykrmovat do hmotnosti až 40 kg. Jatečnou kvalitu jehňat ve výkrmu je možno zlepšit užitkovým křížením s masnými plemeny. Ovcím vyhovuje jak oplůtkový, tak i jiné způsoby pastvy. Živá hmotnost bahnic v dospělosti 60-70 kg, beranů 90-110 kg. Do ČR dovezeny v polovině 90. let minulého století.

Užitkovost: 

Plodnost na obahněnou ovci 160-180 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 30-35 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 270-300 g, roční stříž potní vlny bahnic 3,0-3,5 kg, beranů 3,5-5,0 kg, roční délka vlny 12-15 cm, výtěžnost vlny 55-60%.